Elektrická energie od Pražské teplárenské a.s. a její dceřiné společnosti Energotrans a.s. je vyráběna výhradně kogeneračním způsobem, tj. současně s výrobou tepla.
Tento způsob výroby obou energií využívá maximálně účinnost paliva a přispívá tak k ochraně životního prostředí.
Kogenerace
představuje nejen ekologický, ale i ekonomický, vysoce efektivní způsob společné výroby tepla a elektrické energie. Při oddělené výrobě v klasických tepelných elektrárnách předá pára část své energie při průchodu tělesy turbín do výroby elektrické energie, zbylá energie v páře je poté doslova ničena bez jakéhokoliv užitku v kondenzátorech a chladicích věžích. Současně ve výtopnách, situovaných v místech spotřeby (zejména na sídlištích), se spalováním dalšího paliva vyrábí tepelná energie pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody. A zplodiny spalování proudí do oken okolních bytů... Oproti tomu při společné výrobě tepla a elektřiny v kogeneračních výrobnách je zbylá energie v páře vedena do výměníků, kde ohřívá vodu. Ta jako nosné médium přenáší teplo až do domovních výměníkových stanic, kde je rovněž využito k ohřevu vody pro ústřední topení i k přípravě teplé užitkové vody. Oproti oddělené výrobě el. energie a tepla je pomocí kogenerace ušetřeno přibližně 35 % primárního paliva, což přináší významnou finanční úsporu a zároveň ochranu životního prostředí.
Srovnání efektivity při oddělené a kombinované výrobě tepla a elektrické energie
Historie využití kogenerace Spoustu lidí patrně překvapí, že kogenerace má na našem území již dlouhou tradici. Již na počátku minulého století zde existovalo několik konstrukčních kanceláří, které se specializovaly na vývoj odpovídajících technických zařízení. Za první veřejnou soustavu zásobování teplem je u nás označována soustava bývalé elektrárny v Praze-Karlíně, odkud byla již v roce 1894 zahájena dodávka tepla parovodem do okolních domů. V pražských Holešovicích byla zahájena dodávka páry v listopadu 1928 z upravené městské elektrárny, nejprve pro Veletržní palác. V roce 1938 byl zahájen provoz dvou Lofflerových vysokotlakých kotlů s výkonem 70 t/hod. Následovala další města: Ostrava, Karlovy Vary, Pardubice, po druhé světové válce Kolín, České Budějovice, Olomouc aj. Kogenerační výroba energie v České republice je spojena i s výstavbou energetických jednotek v průmyslových podnicích, cukrovarech, cementárnách, při výrobě celulózy a papíru i v chemickém průmyslu. V 70. letech se sice výhody CZT uznávaly, zvláště ve spojení s horečnou výstavbou panelových sídlišť, ale výroba tepla byla zajišťována v mnoha případech okrskovými nebo blokovými výtopnami zejména pro krátkou dobu výstavby a výrazně nižší investiční náklady. Ty, které jsou ještě v provozu, dodnes spalují zemní plyn nebo nekvalitní uhlí. V této souvislosti obzvláště vyniká postoj Pražské teplárenské, která se kogenerované výrobě a centrálnímu zásobování systematicky věnovala - a stále věnuje - i v těch letech, kdy takovému způsobu vytápění nebyly nakloněny ani státní instituce, ani orgány městské samosprávy.
Teplárenská soustava Jedním z největších projektů kogenerace, zahájeným již v 80. letech, je právě vybudování teplárenské soustavy na pravém břehu Vltavy. Přes sedmdesát kilometrů dlouhý tepelný napáječ spojuje Elektrárnu Mělník I a dalších pět zdrojů s městy Mělník, nově i Neratovicemi a množstvím pražských městských částí, počínaje Třeboradicemi, Krčí a Modřanami konče.
